Sova pálená

- popis druhu

Sova pálená (Tyto alba) je jednou z našich nejkrásnějších sov. Kdysi patřila mezi poměrně běžné druhy a pro svůj život v lidských sídlech se o ní vyprávělo množství pověr. Věřilo se, že zabitá sova přitlučená na vrata od chléva uchrání dobytek uvnitř od zlých sil a uhranutí. Když šel za šera pocestný okolo hřbitova a z okénka márnice vylétl k obloze s chrčením šedý stín, říkalo se, že duše zemřelého opouští tento svět a odlétá do nebe. Dnes už víme, že to byla sova pálená, která vylétla z hnízda ve věžičce na večerní lov.

Velikostí lze srovnat sovu pálenou s holubem. Je nápadně pestře zbarvená v odstínech šedé až rezavé barvy, charakteristický je pro ni závoj srdčitého tvaru kolem očí. Ve dne sedí v tmavých koutech a na lov drobných hlodavců vylétá se západem slunce. Hlavními smysly, které ji pomáhají při vyhledávání kořisti jsou sluch a zrak. Mnoho lidí si myslí, že sovy ve dne nevidí, ale pravdou je, že vidí velice dobře. Od počátku února začíná tok, kdy se sovy ozývají těžko popsatelným chrčením a syčením. Kdysi hnízdila ve skalních dutinách, ale postupem doby se z ní stal tzv. synatropní druh žijící v blízkosti člověka. Dnes nejčastěji hnízdí v církevních a zemědělských budovách v tmavých zákoutích. Snůška bílých vajíček se pohybuje od čtyř do osmi, ale v době dostatku hlodavců může být vajíček i jedenáct a to i třikrát do roka. Mladé sovy se líhnou postupně tak jak postupně samička snáší vajíčka, na kterých ihned sedí, proto může být mezi nejstarším a nejmladším mládětem rozdíl několika dnů. V případě nedostatku kořisti většinou nejmladší mládě nepřežije. Přítomnost sovy pálené kromě hlasových projevů prozradí na místech kde často sedává bílý trus a tzv. vývržky (zbytky nestrávené potravy ve formě šedých válečků). Potravu tvoří z 95% drobní hlodavci, vzácněji větší hmyz a obojživelníci. V zimním období při vysoké sněhové pokrývce kdy hlodavci zůstávají pod sněhem , loví drobné pěvce, především vrabce.